18.6 2015
Dělení slovníků
1. podle rozsahu
Toto dělení je jen velmi přibližné, týká se jen knižních slovníků a vychází z nakladatelské praxe v České republice. Jedná se pouze o subjektivní názory autora, který se několik let zabývá vydáváním menších a hodně malých slovníků.
a) Malé slovníky mají rozsah asi 10-15 tisíc slov, označují se jako malé, kapesní, cestovní, školní, kolibří a podobně. Obvykle pokrývají základní slovní zásobu, většinu běžně užívaných sloves, přídavných a podstatných jmen. Malé zastoupení spojek, předložek, částic a citoslovcí. Pokud jsou, tak jen jako slovníková hesla bez bližšího vysvětlení a příkladů. Vhodné hlavně na porozumění tématu textu v cizím jazyce.
b) Střední slovník mívá kolem 30-50 tisíc hesel. Většinou je formátu A5 nebo podobné velikosti. Obsahuje velkou část aktivní i pasivní slovní zásoby, u většiny hesel je i více významů, seřazených nejen podle abecedy. Jsou zde i základní gramatické informace, informace o nepravidelnostech ve stupňování, tvorbě množného čísla a dalších. Obsaženy i částice, citoslovce a předložky a spojky s příklady. Někdy obsahují i přehled nepravidelných sloves či základy gramatiky.
c) Velký slovník má přes 80 tisíc hesel. Většinou už je formátu většího než A5, např. A4, a bývá vícesvazkový. Obsahuje velkou část pasivní slovní zásoby, bohatě hnízdovaná hesla, naprostou většinu běžně používaných sloves a všechny slovní druhy, základní vazby, idiomy, přísloví a další ustálená spojení. U většiny hesel je i informace o použití, zabarvení nebo valenci hesel. Součástí bývají i seznamy vlastních jmen, zeměpisné údaje a další přehledy. Kromě neutrální slovní zásoby slovník obsahuje i méně odborné běžněji užívané termíny. Samozřejmostí jsou všechny gramatické výjimky a nepravidelnosti.
d) Glosář, slovníček, je slovník velmi krátkého rozsahu, obvykle v desítkách hesel. Bývá připojen k nějakému delšímu, téměř vždy odbornému, textu. Neobsahuje žádné gramatické informace, nebo jen velmi málo. Předpokládá se základní znalost daného jazyka, proto jsou zde většinou jen uvedeny termíny se svými ekvivalenty bez dalších informací. Bývá určen odborníkům nebo zájemcům o nějaký velmi omezený úzký obor. O to je jeho důležitost a potřebnost vyšší, protože termíny v něm uvedené nebývají v obecných a ani odborných slovnících.
e) Terminologie nebo názvosloví je souhrn termínů, které se pro daný obor či oblast používají. V některých oborech jsou tyto názvy dány přímo závaznou normou.
f) Odborný slovník mívá podle oboru nebo oborů, pokud je víceoborový, od několika málo tisícovek po statisíce termínů. Většinou jsou to podstatná a přídavná jména popisující operace či výrobky, v menší míře slovesa popisující činnosti charakteristické pro daný obor. Vyskytují se zde ve větší míře i celá slovní spojení, která tvoří terminologii daného oboru. Nejsou zde základní slova daného jazyka (voda, vzduch, sklo) - když, tak jen jako základ pro hnízda hesel. Nebývá zde moc gramatických informací, protože se u uživatelů předpokládá znalost mluvnice daného jazyka a slovník slouží jen jako zásobárna termínů.
g) Počítačové slovníky mají tu výhodu, že se do nich vejde téměř nekonečný počet hesel, která se navíc dají pospojovat pomocí různých odkazů. V těchto slovnících by se mělo dát i vyhledávat jinými způsoby, třeba pomocí logických operátorů nebo uvnitř textu, než v klasických papírových slovnících. V papírovém slovníku by se například velice špatně hledala všechna šestipísmenná slova končící na –ung. Některé počítačové slovníky jsou vlastně jen převedené knižní slovníky do počítače (soubor ve formátu PDF), jiné mají i přidanou hodnotu právě ve křížových odkazech, hnízdování, hyperonymii. Výhodou může být přidávání, oprava i poznámkování hesel ve slovníku už existujících hesel. Překřížení hesel pomocí odkazů a jejich sdružování brání převést počítačový slovník do knižní podoby.
2. podle jazyka slovníku
1. Angličtina, jakožto lingua franca moderního světa, se stává nejčastějším jazykem pro překladové slovníky do češtiny. Snad z každého běžného jazyka existuje překladový slovník do angličtiny. Proto i anglické slovníky budou mít v Čechách asi největší odbyt. Dnes totiž angličtina přestává být cizím jazykem, protože její znalost se automaticky předpokládá. Na našem trhnu existuje kupodivu jen velmi málo velkých anglických překladových všeobecných slovníků, přestože před zhruba 15 lety se každé větší nakladatelství snažilo o anglický slovník všeobecný a zejména ekonomicko-právnický. S těmito slovníky se trh silně pročistil a na trhu zůstalo jen málo hráčů, kteří si trh rozdělili. Všeobecné anglické slovníky ale mají svoji nezastupitelnou roli pro základní slovní zásobu, pro porozumění textu v cizím jazyce, při jeho výuce a jako základ pro první hledání neznámého slova či termínu.
2. Stále však bude poptávka po ekonomických, právnických, počítačových slovnících. V nejbližší době očekáváme i nárůst zájmu o slovníky technického zaměření jako je elektronika, elektrotechnika, stavebnictví a podobně. Naopak mezera na trhu je v menších specializovaných nebo dokonce velmi specializovaných slovnících či slovníčcích s malým rozsahem v řádu několika málo tisíc hesel s nízkou cenou. Hodně potenciálních kupců se podle účelu rozhodne mezi zakoupením velkého všeobecnho slovníku, ve kterém většinu odborných hesel nenajde, nebo několika menších odborných slovníků, které využije častěji. Velké všeobecné slovníky se kupují většinou jednou za život, popřípadě do firemních či školních a dalších knihoven či podobných zařízení.
3. Němčina jakožto druhý nejvíce využívaný jazyk pro slovníky na našem trhu má několik nevýhod. Na rozdíl od výše uvedené angličtiny je nutné uvádět v nich členy a gramatické informace, což „přidělává práci“ autorům slovníků a znesnadňuje jejich řazení a tvorbu. Dále němčina se svojí nekonečnou možností tvořit nová delší a delší slova prakticky znemožňuje tvorbu nějakého vyčerpávajícího slovníku daného oboru. Hodně dlouhá slova pak zabírají mnoho místa v hnízdě a komplikují i jejich překlad, který se často musí dělat opisem. Občasné změny v pravopise němčiny zase dávají možnost vydat a vydávat nové verze slovníku s opraveným, starým, či úmyslně neopraveným starým pravopisem. Výhodou němčiny je její sousedství, velký přísun materiálu v němčině na překlady a pro dříve narozené i vysoká míra znalosti řeči. Je zde i výhoda vlivu němčiny na češtinu, kdy Češi v německém textu, hlavně mluveném, poznávají velké množství slov přejatých do češtiny.
4. Francouzština je v pořadí tvorby slovníků zřejmě třetím nebo čtvrtým nejpoužívanějším jazykem. Její éra už je zřejmě trošku za zenitem, ale v některých oblastech, jako jsou gastronomie, obchod, diplomacie, móda a další, je znalost francouzštiny nezbytná. Může se stát rovněž druhým „pravým“ cizím jazykem, pokud nepočítáme angličtinu. Problémy s tvorbou slovníku jsou ve velkém počtu písmen, která má francouzština navíc oproti češtině, které komplikují sazbu a řazení. Navíc při kopírování textů z různých souborů a formátů dochází často k jejich ztrátě, či nahrazení za písmena bez diakritiky.
5. Latina je naprosto zvláštní případ jazyka pro slovníky. Je to vlastně jediný mrtvý jazyk, u kterého i téměřo 500 let po jeho „vymření“ dochází k vydávání slovníků. Latina se stala základem a jediným závazným jazykem pro medicínu a její názvosloví a částečně pro biologii a právo. Navíc má poměrně jednoduchou gramatiku, malý počet písmen a velmi snadnou tvorbu termínů. V posledních 500 letech také nepřibylo moc nových slov a tak je možno soustavně publikovat nezměněná vydání slovníků, protože každým rokem dorůstají další tisíce zájemců o medicínu. Živočichové, rostliny, houby a další subjekty přírodní říše jsou též označovány latinskými nebo latinizovanými jmény. Většina klasiků píšících latinsky je už více než 70 let po smrti, takže jejich díla nejsou vázána autorskými právy a jsou volná.
6. Čínština a arabština mají obrovské počty mluvčích (řádově přes 2 miliardy), možná více než než angličtina či francouzština, ale z důvodů velké geografické vzdálenosti (Čína), složitosti písma (arabština), velkého počtu znaků (Čína), odlišnosti ve stavbě vět a výslovnosti, jsou slovníky do těchto jazyků spíše raritou a určitě se jich neprodává tisíce kusů ročně.
7. Španělština a portugalština jsou úředními jazyky i pro velkou část Latinské Ameriky a postupně začínají převažovat i na jihu USA. Zvláštností jsou obrácený otazník a vykřičník, podle kterých je snadno poznáme. S turisty směřujícími každoročně na Azory, Kanáry a Mallorku roste zřejmě i počet eventuálních uživatelů. Podobně i při cestách do španělsky/portugalsky mluvících částí Ameriky.
8. Malé úřední jazyky Evropské unie jako je lotyština, estonština, maltština, litevština, irština a další by mohly být vhodným cílem tvorby slovníků, protože počet slovníků za posledních asi padesát let do všech těchto jazyků určitě nebyl vyšší než 20. Je zde ale problém s vrlmi malou cílovou skupinou. Náklady na tisk a distribuci těchto slovníků by byly srovnatelné s velkými jazyky výše, ale náklady na jejich sestavení jsou mnohonásobně vyšší. Tím pádem i prodejní cena musí být vysoká, což může případně odradit další kupující, kteří když zjistí, že jiný slovník není, stejně by si ho koupili.
9. Slovenština je nejbližším jazykem, ale moc slovníků česko-slovenských a slovensko-českých neexistuje. Je to zřejmě dáno tím, že velká část slovensky mluvčích rozumí pasivně češtině, kvůli četbě novin, časopisů, sledování filmů, televize a divadla a naopak (nebo se alespoň domníváme, že dobře rozumíme). Velké rozdíly ale mezi jazyky jsou a to v některých základních pojmech (atrament x inkoust, múr x zeď, mačka x kočka), kdy dochází k zrádným slovům (kúriť x kouřit, desiata x svačina), absenci daného pojmu v druhém jazyce (havárie), posunutému významu (kapusta) a naopak. Největší rozdíly jsou v biologických termínech (fuzáč, býčko, čajka, papagáj) a zřejmě medicíně (obličky, pečeň, stavec, chrbtica).
10. Další jazyky zde neuvedené
a) Pro jazyky bývalých socialistických zemí jihovýchodní Asie vycházely i odborné slovníky v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století, určené zahraničním studentům v rámci RVHP. V dnešní době má komerční smysl snad jen vietnamština pro velký počet Vietnamců zde studujících. Poslední dobou ale dorůstá i generace Vietnamců zde narozených, s českým občanstvím, pro které je rodným jazykem čeština a vietnamština jazykem dorozumívacím.
b) Thajština by mohla být zajímavým námětem pro zvětšující se počet turistů cestujících do této země za rekreací. Zřejmě by stačil jen základní slovník, hlavně pro nakupující s konverzačními frázemi.
c) Řečtina je sice klasický jazyk, ale jeho speciální abeceda téměř znemožňuje běžným uživatelům čtení řeckých textů.
d) Maďarština je sice jazyk téměř sousední, ale ugrofinský původ odrazuje Čechy od jeho používání a studia. Přesto si však při hlubším a delším čtení všimneme jisté podobnosti některých maďarských slov právě s těmi, které má slovenština odlišné od češtiny (mačka, papuče, oblok, medve, uborka)
e) Esperanto je umělý jazyk s významnějším rozšířením. Jeho výhodou je jednoduchá pravidelná mluvnice, ale omezený počet uživatelů.
f) Japonština a korejština se pomalu začínají zabydlovat i v České republice společně se pobočkami automobilek.
g) Pro romštinu existuje velmi málo slovníků, což je dáno hlavně nedostatečnou kodifikací romštiny a velkou rozmanitostí různých romských nářečí.